Dokonalost
19. 10. 2006
Včera sem brečela celou noc.Ale vůbec sem nevěděla proč.Taky sem zas šáhla po žiletce a stěma ránama se mi ulevilo.Ale nechci to dělat.Rok sem tomu odolala...nechci se vrátit.Pak sem zjistila proč brečim.Nevěděla sem proč, protože se tak bojim pocitů že se uzavírám už i sama před sebou.Brečela sem protože mě už nebaví jak si o mě každej myslí že mi něco de nebo že všechno zvládám. Prostě dostanu dvojku a holky mi hned blahopřejou.Prej je to dobrý a co by za to daly.A pak doma mi mamka řekne že sem měla na jedničku.Už tomu tak podléhám že se nenávidim za to když něco udělám špatně.Nenávidim se za to jak každýmu vyhovim protože je mi líto ho odmítnout.Nebaví mě to a nenávidim se.Ale to neni správny.Nebo mám poslouchat lidi a dělat a chovat se jak oni chtějí?
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář