Proč píšu básničky
Básničky sem začla psát asi v devíti letech kdy od nás odešel táta.Mnoho básniček ze svých začátků sem vyhodila.Je to škoda.Nebyly nic moc ale přece jenom bych si je s odstupem času chtěla teď přečíst.Pak sem začla psát o smrti a smutku.Neni v tom nic jako že se chci zabít.Mno jeden čas když už toho na mě bylo moc tak přiznávám že sem chtěla něco si udělat ale časem sem zjistila že bych tim nic nevyřešila.Lidem okolo bych asi spíš uškodila.Ikdyž občas podle jejich chování si řikám že by si toho nevšimli,nebo se jim ulevilo a nebo by se jim ulevilo.O smrti píšu protože sem se jí nikdy nebála.Pstě jí beru jako součást života a taky mě zajímala tím že se jí lidé bojí.Mno a smutku a bolesti píšu proto,že sem jeden čas nikoho neměla.Přátelé byly spíš falešní a nakonec to skončilo tak že mě šikanovali.Když mě něco trápí napíšu básničku a je mi líp.Dost sem se změnila jeden čas sem byla malá ubrečená citlivá holka která si nechala všechno líbit.Všechno mě rozhodilo,každej se po mě vozil a já neměla ani kamarády ani sebevědomí.pak se ve mě něco zlomilo a zjistila sem že mám na to ubránit se těm hnusnym kecum a posměškum.A dokonce že mám navh.Mno a pak píšu o lásce.Spíš z tý špatný stránky.Asi proto že mi vždycky ublížila.Jeden čas sem byla tak pevná že mě nic nerozhodilo.nedokázala sem ani brečet.mno a pak sem se zamilovala on mě odkop a byla sem v hajzlu.Sem ale furt naivní a doufám že jednou najdu kluka s kterym mi to vydrží víc jak tejden.mno jo tak víte proč píšu básničk a snad je i pochopíte.:)