Pád za klid duše
Jdu domů ale čím víc se blížím,tím víc jsou mé kroky těžší.Nakonec se zastavím a dívám se na okno našeho bytu.Je otevřené.To znamená že je doma.V krku se mi vytvoří knedlík.Rozklepou se mi kolena a já stojím na místě.Ale stejně musím jít.Hned ve dveřích me přivítá uštěpačné:No konečně jseš!Kdo si myslíš že ta tebe uklidí?A na nákup si taky můžu dojít sama?Nebo budeš vařit z čeho?Hm?KOukej dělat.JIné dítě by bylo vděčné že má mámu.´´´,,Ano maminko.´´odvětím položím tašku do pokoje.Porozhlédnu se.Jen postel,malá skříň,polička a okno.,,Zase tu mám čisto a nemusím moc uklízet´´prohodim k sobě ironicky a jdu uklízet byt.Večer když už mám vše udělané si sednu do pokoje kreslím si.Jediná činnost z které měla radost.,,Do pokoje vrthla matka:,,Co to děláš?´´,,Kreslím si´´odpovím klidně.,,Dej to sem´´vytrhne mi výkres z ruky a roztrhá ho na kousky.,,Takový čmáranice!Koukej spát nebo uvidíš.Ráno musíš ještě pro noviny.´´,,Nechce se mi!´´v tu ránu vím že je zle,ale už jsem to nemohla vydržet.Po patnácti letech jsem se ozvala.Matce se zůžili panenky a viděla jsem její překvapení a zlost.Vybehla z pokoje a běžela do ložnice.Věděla jsem že to bude zlé...Za chvíli přiběhla s páskem.Chtěla jsem se už ohnout aby mi mohla dát ránu přes stehna jak to občas dělala.Místo toho se ohnala a já místo na stehně ucítila prudkou bolest na tváři,jak ji přejela kovová spona na pásku.Pak mi dala ještě jednu a odešla z bytu.Patrně do hospody.Vyšla jsem opatrně z pokoje a podívala se v koupelně do zrcadla.Po tváři mi stékala stružka krve.Rána naštěstí nebyla moc velká.Ve škole se na něco vymluvím.Stejně si toho všimne jen učitelka.Rána začne pálit ještě víc když jí začne spalovat sůl ze slz.Vrátím se do pokoje a z pod polštáře vyjmu žiletku.Vrátím se do koupelny a pak se oddávám slasti.Cítím něžný bolestný dotek mě drahé přítelkyně,její tanec,její kroky po mé kůži.Pak pozoruji krev jak stéká po mém kostnatém zápěstí do vany.Po hodině vyjdu z koupelny a jdu spát.Probudím se až ve tři ráno.Už se vrací.Je určitě namol a ..jistě má sebou nějakýho chlapa....Ráno vstanua audělá snídani.I pro pana neznámého.Odejdu do školy.Při cestě domů mám zas rozpaky.Nemusela bych se vracet.Mohla bych teď změnit směr a jít pryč,daleko,ale kkde by pak byla?Pokračuju v cestě.Doma to samé co včera.Po hodině mi matka řekne ať vyklepu koberec.Otevřu alkónové dveře.Najednou mi koberec vyklouzne z ruky a padá dolů.Přiřítí se matka a začne mi nadávat.Přiletí facka.koukám se z balkónu dolů.Ruce pevně drží zábradlí.,,Jseš malá nevděčná děvka..´´slyším poslední matčiny slova.Pak se nahnu přes zábradlí.Cítí jak mé nohy opouštějí podlahu.Padám......
Komentáře
Přehled komentářů
dost mě to vyděsilo..
werushky.blog.cz
(werushka, 7. 1. 2007 10:47)jde ti to máš fakt talent na psaní příběhů dokážeš zaujmout
ne není
(dandisekk, 6. 1. 2007 22:20)až na balkón už parkrát jsem na něm stála křečovitě svírala zíbradlí a stála na špičkách,jenže nechci nechat vyhrát depresi.po tý třídě sem si získala hrdost a dost si na ní zakládám...asi nejvíc..pro mě je to asi nejdůležitější.po tom zážitku
:-o
(Cyril alias Cyrka, 6. 1. 2007 22:12)nvm co říct, zní to jako pravdivé . . . je nebo není ???
http://lovesick.blog.cz
(jmeno-neni-dulezite (KZS), 7. 1. 2007 10:48)