Slepá láska
Eleanor oslepla v pěti letech.Už si skoro nepamatovala jak co vypadá.Je to jako když milujete čokoládu,přijde vám normální že si jí můžete kdykoliv koupit,znáte její chuť a najednou víte že už ji nikdy neochunáte.Pamatuje si jak se jí to stalo....Hrála si s Jonathanem,klukem který měl dům vedle jejího.Hráli si na zahradě a smáli se.Pak šplhali po stromě až se usadili v jeho koruně a tam si povídali....když najednou....Rána....Jonathan se rozhlížel kolem sebe a jeho pohled spočinul na Eleanor.Uviděl její překvapenou a vyděšenou tvář.Slyšela to taky,a nejenom to,ona to i cítila.Větev praskla....s výkřikem dívka padala dolů.....všemi smysli vnímala pád.Rána o zem,bezvědomí.Naposled viděla Jonathanovu tvář a jeho oči,viděla se v nich jak se blíží k zemi.Tak oslepla.Kvůli té tragédii se rodiče rozhodli odstěhovat.Jonathana už pak neviděla.
,,Nesnáším tohle město.´´Pomyslela si Eleanor.Nikdy Downtown neviděla ale neměla ho ráda.Zatuchlé větší městečko.Jedinou radostí byl pro ni park na kraji města.Byl obrovský.Dříve do něj chodila s rodiči,ale teď po patnácti letech znala jeho cesty na zpaměť. ,,Ahoj Franku!´´ pozdravila souseda.Nebyl překvapen.Vždycky poznala lidi.Podle chůze,pocitů,vůně,prostě poznala. ,,Nazdárek Ellí.Na procházku?Děláš dobře je hezky.´´ Ellen se jen usmála a šla dál.Neměla slepeckou hůl.Ponižovalo ji to.Naučila se chodit bez ní.Znala město na zpaměť.V parku šla rovnou na oblíbené místo.Na houpačku.Bylo to jen zavěšené sedátko,ale jí to nevadilo.Seděla a jemně se houpala.Najednou uslyšela kroky....neznámé kroky. ,,Nezmazkuj!´´ napomenula se.Neznámý stál před ní. ,,Co tu dělá?Proč na ní kouká?Proč ni neříká?A proč neodejde?´´ honilo se jí myslí.
Neznámý koukal na dívku před sebou.Seděla na houpačce a vypadala ža jeho přítomnost nevnímá.Popošel k ní,zdálo se že se dívka lekla.Všechny svaly na těle se jí napjaly.Měla černé vlasy až do pasu,bílou pleť,rudé rty a černé oči.Najednou ho dívka oslovila.,,Je tu někdo?´´ Znělo to vyděšeně. ,,Omlouvám se,nechtěl jsem tě vyděsit.´´ Zdálo se že se dívka uklidnila.
Eleanor se uklidnila když jí neznámý odpověděl. ,,Múže mu být tak dvacet.´´odhadovala. ,,Promiň že jsem tě polekal´´omlouval se znovu. ,,Ne to je v pořádku´´ Dívka se otočila po hlase a neznámý jí pohlédl přímo do tváře. ,,Je krásná pomyslel si,ale její oči....jsou tak nádherné ale tak neživé.Ona je slepá!´´uvědomil si.El poznala z ticha co cizince zjistil. ,,Překvapilo vás že jsem slepá?Jsem slepá už od dětství.Jmenuji se Eleanora a bydlím tady v Downtownu.´´ Neznámý se pousmál nad její přívětivostí. ,,Jmenuji se Jonathan a do Downtownu jsem se přistěhoval předevčírem.´´ Zasmála se.Její smích ho zahřál u srdce.Pak jí tvář zkameněla.Něco ji napadlo ,,Ale to je jen náhoda,přeci podle jména...´´ Chtěla se zeptat ale Jonathen byl rychlejší. ,,Nebydlela jsi dříve v Capeside?´´ ,,Ano,ale to už je...´´ ,,......patnáct let´´doplnil Jonathan. ,,To není možné.Vždyť mi bylo pět když jsem tě naposled viděl.´´ Oba byli omráčení tou náhodou.ticho prolomiljako první:,,Je to tak dávno..ale vyrostla jsi do krásy.Musím ti toho tolik povědět.Často jsem si vzpoměl.´´ ,,Já také..´´odvětila a vzpoměla si si na tvář chlapce,zdalovala se a zem se blížila......,,NE!´´zakázala si na to myslet.
S Jonathanem pak strávila spoustu dní.Každý den chodili do parku a povídali si.Vždyť za těch patnáct let si toho tolik prožili.
Jednou seděla El na houpačce a Jonathan jí houpal.Smála se svým zvonivý smíchem.Najednou cítila že se houpe už jen setrvačností.I když ho neviděla,věděla že je smutný. ,,Co je s tebou?´´ ,,El,víš´´chytil ji za ruku,,už delší dobu...víš..El,miluji tě.´´ Chvíli se v její tvářizračilo přakvapení,ale potom se po její tváři rozlil úsměv.Dokonce i její vyhaslé oči zazářili radostí. ,,Johne?´´ ,,Ano El?´´zeptal se s nejistotou.,,Taky těmiluju!´´ ,,Jupí!´´vylétlo z Jonathana.Bylo to dětské ale upřímné vyjádření radosti.Přisoupil k El.Cítila jak se jeho dech opírá o její tvář a rty.Naklonil se a políbil ji......byl to polibek plný lásky,něhy a oddanosti.
,,Kde zas vězí!´´říká si El pro sebe,ale na tváři má stále svůj úsměv,který potěší každého koho potká.,,Vidíš miláčku jak máš nedochvilného tatínka?´´a při těch slovech si hladí vypouklé bříško.Najednou slyší kroky.Už tři roky jí provází jejím nevidomým životem.Jonathan,její láska,naděle,její život a zrak.,,Ahoj princezny,omlouvám se,ale zdržel jsem se.Skočím ještě naproti do obchodu.´´ ,,Ale nezdrž se dlouho.´´ ,,To víš že ne,hned jsem zpátky.´´políbí jí na ústa a pak na víčka ,,miluji tě.´´ ,,taky tě miluji´´odpoví s láskou El. ,,sem hned zpět´´ pomalu pouští její ruku. Rána,křik.,,Zase bouračka´´pomyslí si flegmaticky Elen,,za chvíli tu bude John.Vždycky přiběhne když se něco děje...........čeká.pořád nic.......pomalu jí začne cloumat nejistota.,,Kde vězí?Jindy by jí už dávno hladil.´´ Všude kolem povik. ,,Asi pomáhá.Johne?´´ozve se nejistě,,Johne!´´pomalu ji začne ovládat panika,,Johne!´´rozeběhne se za lidmi.Najednou to cítí.Jeho,ten pocit,něco se mu stalo.Po hmatu našla auto uprostřed davu lidí.Bylo v pořádku. ,,Jak to?Má být nabourané.´´ Pak to uslyšela:,,Je pozdě,umírá.´´ Zkácela se k zemi.Leželo tam tělo.Prsty pohldila tvář.,,Ach,Johne....´´ ,,El miluji tě´´vydechl a pak už jen cítila jak ho smrt vytrhává z její náruče.Nic nevnímala a přitom vnímala vše.Čas kolem ní plynul a nevšímal si jí a přitom jí sebou strhl proudem.A pak uslyšela další ránu.Bylo to její srdce.Nezlomilo se,roztříštilo se.Její duše se změnila v prach a její život se změnil v hromádku popela.Popukla v pláč ale slz bylo málo proti jejímu žalu.Z její lásky odcházel život,z ní odcházel život.Umřela s ním
O dva dny později stála Eleanor v parku.Stála na houpačce a okolo krku oprátku.Pohladila své bříško a zešeptala:,,Odpusť,ale můj život by byl prázdný a ty bys byla nešťastná.Miluji tě a nikdy tě neopustíme.´´ Pak se vítr opřel o houpačku.Nohy podklouzly a provaz se zařízl do bílé šíle,ale na tváří měla úsměv.
Večer našly tělo v parku.Dívka kolem 23,černé vlasy plály ve větru.Všichni se zhrozili při pohledu na její břicho. ,,Bože,byla těhotná. Jak mohla.................
Eleanor kráčí tunelem,za ruku vede svou nenarozenou dceru.Naproti jim jde Jonathan a chytne je za ruce.Kráčí spolu tunelem.Kam jdou sami neví,ale jedno ví jistě.Jsou šťastní.
Komentáře
Přehled komentářů
mno abych se přiznala tak mě to napadlo když sem četla ten tvůj příběh..omlouvám se...a jak myslíš to stereotypní?
...
(Darkblack, 22. 11. 2006 17:16)Přijde mi to trochu stereotipní, ale je to tak překrásný, že je to uplně jedno....
...
(Sue Valo, 21. 11. 2006 17:35)Dando,když mě tohle necháš číst,tak mi k tomu musíš dát balíček kapesníků....
budu psát
(dandisekk, 19. 11. 2006 18:10)chci psát dál..udělalo mi radost že se vám to líbilo..děkuju
lachtanek.blog.cz
(LAchtáNEK (KZS), 18. 11. 2006 10:10)
Máš to tady moc pěkný..moc se mi tu líbí..
..ten příběh je úžasnej..smutnej..ale lásky plnej!!Jen piš dál!!Moc se mi líbil!!:)
sem ráda
(dandisekk, 17. 11. 2006 21:56)mno vzhledem k tomu že je to první můj příběh tak mám radost že se ti to líbí....
impresionka.blog.cz
(Impresionka(KZS), 17. 11. 2006 21:28)
četla sem to jedním dechem..krása! prostě nádhera..dojalo mě to..o tomhle se mi bude i zdát..
Hlawně,že jsou šťastní a sou spolu..nawždy! už je nic nerozdělí,ani smrt,wždyť smrt je zase stmelila!! No..musím uznat,že tohle je fakt krásnej příběh!
heh?
(dandisekk, 22. 11. 2006 19:24)