Zdálo se mi o tobě.Byla jsem v tom snu.Nevšímal sis mě. Neslyšel jsi mě.Neviděl jsi mě.Vydržela jsem tě pozorovat celou noc.Bolet u srdce mě provázela celou noc.Chtěla bych prostpat celý život.Ale přišlo ráno.Sen skočil a ty jsi zmizel.Chtěla jsem to vrátit.Zase spát.A snít.Přitom ale zapomenout na to jak sis mě nevšímal.Vzpomínala jsem.Hlavně na to ráno.Nejhezčí ráno v mém zkurveném životě.Spala jsem a ty jsi byl u mě.Seděl jsi a hladil jsi mě po tváři a po vlasech.Vzbudila jsem se a uviděla jak se na mě díváš.Ten okamžik.Ten pocit něžnosti.Vryl se mi do paměti.A nejenom do paměti.Kdybys viděl moje srdce viděl bys vrytou vzpomínku.Ten kousek srdce ti bude vždycky patřit.Kéž bys věděl cos pro mě znamenal.Proč?Proč to tak skončilo?Chtěla bych ti nahlídnout do mysli.Číst v ní a pochopit.Třeba by má nolest a nevědomost nebyla tak velká a nebolela tolik.Stýská se mi.Jsi úžasný člověk.Uchovám si tu vzpomínku navždy.Děkuju za to ráno......Sbohem